Je víra v Boha jen berlička pro slabé? Jsou životy svatých jen legendami z minulosti? Je hledání pravdy jen pro přemoudřelé filosofy? Je krásný a smysluplný jen ten život bez utrpení? A je potřeba velké odvahy i na malé věci?
Věci tohoto světa nemusí být vždy takové, jakými se zdají. Cesta malých kroků, kniha svědectví o životě a umírání Chiary Petrillové, je toho jasným důkazem. Tohle čtení o „malých krocích“ se totiž může stát obrovským skokem v životě každého, kdo hledá pravdu, sám sebe, pokoj pro svou duši, smysl života nebo Boha. Velké skoky však vyžadují odvahu.
Chiara Petrillová říkávala: „Nezáleží na tom, jestli je život dlouhý nebo krátký. Podstatný je cíl, Ten, kdo tě čeká.“ Známe-li cíl naší cesty, pak přece není možné bloudit. Nebo ano? Každý, kdo má pocit, že zná cíl, ale bloudí, může díky této knížce poznat něco, po čem už nic nebude jako dřív.
Životní příběh Chiary Petrillové byl již sepsán v knize Smrt nemá poslední slovo. Její osud však zasáhl obrovské množství lidí, kteří se o jejím životě chtěli dozvědět více. Proto se v září 2013 v italském Assisi konalo setkání, na němž vystoupili Chiařini nejbližší – manžel, rodiče a sestra, autoři jejího životopisu, ošetřující lékaři a také kněz, jenž ji duchovně doprovázel. Proudu těchto svědectví přímo v Assisi naslouchalo 1200 účastníků, ale poznat je chtěli i mnozí další. Právě proto vznikla kniha Cesta malých kroků – další upřímná, autentická a silná svědectví o Chiaře.
Kniha Cesta malých kroků náš pohled na Chiaru prohlubuje. Jeden Chiařin přítel o ní řekl: „Je krásné zjistit, že žít podle evangelia je dobré a krásné.“ Hluboká a osobní svědectví o smrti a umírání, zvláště když jde o právě narozená miminka nebo mladou ženu, může předem trochu vyvolávat obavy… Jak se mi bude příběh o umírání nevinných číst? Nebude to bolet? Není lepší s radostí sledovat příběh vlastního života? Být vděčná za to, co mám, než se trápit nebo dojímat smrtí někoho, komu už nepomůžeme?
Knížka Cesta malých kroků nám jemně sděluje, že těmi, kteří potřebují pomoc, jsme my. Způsoby, kterými Bůh promlouvá do našeho života a svítí nám na naše kroky, může být někdy tajemný a skrytý. Slovy Chiařina manžela Enrica: „Bůh se rád dává vytušit, nikdy není zjevný. Kdyby totiž byl zjevný, už bychom neměli svobodu se rozhodnout. Miluje nás tak moc, že se nechává jen vytušit. Jestliže začneme chápat, jak se projevuje, začneme vidět víc, rozumět víc.“
Svědectví nejbližších o životě a umírání je svědectvím o radosti – i když v ní slyšíme vyprávět o smrti, ztrátách, bolesti a utrpení. Je to svědectví o radosti z Boží blízkosti, která rozšiřuje srdce a učí milovat. O pokoji, který může dát jen Bůh a po kterém tak toužíme. O poznání, že vše má smysl – i utrpení. Svědkem není jen Chiara, ale i její muž Enrico: “Kříž je cíl, ne konec všeho. Je tím, co dává všemu chuť. Představ si svůj život bez smrti, hned bys zbloudil. Život má chuť, protože je tu smrt. Život má chuť, protože je tu kříž.“ To řekl muž, kterému zemřely dvě děti hned po narození a pak i jeho žena. Pro mnohé to bude i nadále velké tajemství. Chiara svému synovi Francescovi k prvním narozeninám v dopise napsala: „Díky Marii a Davidovi jsme si ještě více zamilovali život a přestali jsme se bát smrti. Bůh nám je potom vzal, ale jen proto, aby nám daroval širší a otevřenější srdce a my se mohli už tady na zemi setkat s věčností.“
To, jak tato kniha přibližuje rozhodování Chiary i to, jak přijímala Boží vůli, nám osvětluje i naši cestu k Bohu, naši pravdivost a poctivost každodenních rozhodnutí. Kdo tato svědectví čte pozorně, pouští do svého života Světlo, se kterým nemůže zbloudit. To, co pak na tomto příběhu může bolet, není smutek nad ztrátou dětí, nad smrtí jedné úžasné ženy, ale nad pravdou o vlastním životě. Nad cestami, které jsme si doposud potmě hýčkali a ze kterých nechceme pro své vášně, slabosti nebo pohodlí scházet, ale které nás k Bohu nemohou dovést. Přijímejme Boží vůli, i když to tady a teď bolí. Buďme věrní svému svědomí, které poznalo Boha, a to i tváří v tvář smrti. Tato cesta vede k opravdovému pokoji, k opravdovému životu, lásce a Bohu. „V životě není důležité něco udělat, ale narodit se a nechat se milovat.“
Převzato z https://zpravy.cirkev.cz/podstatny-je-cil-ten-kdo-te-ceka_3139