V mnoha farnostech mají zkušenost s duchovním seminářem nesoucí název SIEVERS po knězi, který ji upravil pro katolické prostředí. Jak sám o. Sievers napsal, tento seminář vede účastníky:
– k prohloubení existujícího vztahu k Bohu nebo
– k znovuvytvoření zhrouceného vztahu k Bohu nebo
– k začátku nového vztahu k Bohu.
Seminář trvá zpravidla 10 setkání, jehož součástí je taky modlitba za vnitřní uzdravení, modlitba za dary Ducha Svatého.
Veškeré podklady je možné najít na webu: https://www.pastorace.cz/
Foto zdroj: http://www.cho.cz/
O vzniku semináře Život v Duchu svatém vypravuje otec Ernest Sievers
V roce 1973 jsem prožil velmi intenzivní zkušenost s Duchem svatým. Byl jsem tehdy v Ghaně, dvě americké sestry tam vedly seminář. Zeptaly se mě, jestli by se za mě mohly modlit. Já jsem tehdy působil jako profesor dogmatiky v kněžském semináři a neměl jsem žádný zážitek podobný tomu, co mě čekalo. Ty sestry na mě vložily ruce a já jsem díky jejich modlitbě prožil obrovskou, neočekávanou zkušenost s Duchem svatým. Krátce nato jsem s těmito sestrami začal spolupracovat. Vnímal jsem, že mi Bůh říká, že mám tuto zkušenost s Duchem svatým zprostředkovat co největšímu množství lidí, protože je to zkušenost, která nějakým způsobem v církvi schází.
A tak jsem začal hledat způsoby, jak na ni lidi připravit, a narazil jsem na manuál semináře Život v Duchu svatém. Ten manuál byl z Ameriky a jeho autoři byli letniční, vznikl v nekatolickém kontextu. Používal jsem ho skoro deset let, ale bohužel v něm úplně chybělo, jak se věci vylití Božího Ducha vztahují ke křtu, k biřmování, nebylo zde ani slova o eucharistii nebo o svátosti smíření. Protože jsem ovšem semináře pořádal v katolickém prostředí, bylo obrovsky důležité uvést do nich svátostný rozměr. Proto jsme sice dál používali základní kostru, ale seminář jsme prodloužili; cítili jsme, že ho potřebujeme přizpůsobit naší africké zkušenosti. Později, když jsem se na určitou dobu vrátil do Německa, přeložil jsem seminář do němčiny.
Tehdy se za velmi krásných okolností stalo, že jsem se tajně dostal do Východního Německa a měl jsem možnost vyučovat tam o zkušenosti s Duchem svatým prostřednictvím semináře. To vyučování bylo jen velmi krátké, neměli jsme moc času. Byl tam tehdy také jeden kněz z Československa. Už jsem zapomněl jeho jméno, zapomněl jsem jeho tvář, ale vím, že přejel ve tři hodiny ráno přes hranici do Východního Německa a že jsme se za něj modlili, než odjížděl zpátky. Ten člověk opravdu hořel. Řekl tehdy: „Tohle je to, co naši lidé potřebují, co potřebuje naše církev.“ Zase počkal, až byly tři hodiny, a pak se vracel zpátky přes hranici. Měl zjištěno, že tou dobou mu nejspíš nebudou prohlížet auto, chtěl provézt do země onu vzácnou věc, kterou přijal. Slíbil mi přeložit seminář do češtiny a očividné to také udělal. Myslím, že v Čechách a na Slovensku potom seminář zasáhl celou řadu lidí.
Celá řada lidí se stala tím, čím jsou, díky tomu, že Bůh tenhle seminář používá, aby nás uváděl do zkušenosti s Duchem svatým. Vím například o seminaristech, kteří seminář Života v Duchu absolvovali tajně v semináři – vždy o půlnoci. Museli jít v ponožkách a potichu, sešli se, chválili tichounce Boha, aby nikdo nepřišel na to, že něco dělají, a potom, když seminář absolvovali, Duch svatý skutečně sestoupil, a to velmi mocným způsobem. Někteří z dnešních kněží ve vaší zemi absolvovali seminář v této době a byli jím zasaženi. Bůh skrze seminář udělal úžasné věci, které mě zcela přesahují, a já mu za to vzdávám chválu.
Zdroj: http://www.cho.cz/
P. Petr Karas o zkušenostech s obnovou Sievers
OHLÉDNUTÍ
Pocházím z Třebíče. Po maturitě v roce 1988 jsem šel studovat strojní fakultu na ČVUT v Praze. Záhy jsem se tam zapojil do činnosti studentského společenství, které se v době totality scházelo tajně. Po jednom ze setkání – to už bylo zkraje roku 1989 – se nám vedoucí společenství zmínil o možnosti absolvovat kurz charismatické obnovy, který se měl konat v Roztokách u Prahy. Protože jsem nebyl zatížený předsudky, z nichž některé jsem zmínil výše, celkem bez váhání jsem se přihlásil. Nakonec se nás tam sešlo kolem třiceti účastníků. Celý kurz vedli laici. Kněží – mimo jiné Aleš Opatrný či Vojtěch Kodet – byli zapojeni jen do zpovídání či do závěrečného rozeslání. Tento seminář byl pro mě velkým duchovním přínosem. Pokud bych něco měl zvláště vyzdvihnout, byl by to úplně nový vztah k Božímu slovu. Nový zákon jsem si sice četl už dříve, ale nyní zde hrály roli i texty ze Starého zákona. A především nešlo „jen“ o četbu, ale o poctivé každodenní rozjímání a „vstupování“ do textu. Bylo to pro mě velmi objevné, osobní, také útěšné a povzbudivé v různých náročných situacích.
Po roce a půl jsem studium strojařiny ukončil, protože jsem se rozhodl k přípravě na kněžství. Charismatická obnova v mém rozhodování také sehrála svou roli. I v kněžském semináři jsme se s přáteli scházeli v modlitebním společenství v charismatickém duchu a připravili jsme několik charismatických seminářů – jak pro bohoslovce, tak pro studenty jiných fakult. Po čtvrtém ročníku jsem absolvoval roční pobyt ve francouzské evangelizační škole Jeunesse–Lumiére (Mládí-Světlo), založené známým představitelem katolické charismatické obnovy otcem Danielem Angem. Jako kněz jsem měl později možnost organizovat kurzy Obnovy ve vlastní farnosti i ve farnostech jiných.
Lze tedy říci, že ona zkušenost, kterou jsem kdysi prožil při charismatické obnově v Roztokách, odstartovala v mém životě mnoho změn, a dodnes přináší ovoce.
CO JE TO CHARISMATICKÁ OBNOVA?
Jde o duchovní proud, který se v katolické církvi „probudil“ v roce 1967, tedy krátce po II. vatikánském koncilu. Nejde ale o nic zásadně nového. O charismatech – tedy o darech Ducha Svatého – často píše už Pavel ve svých listech (např. v 1 Kor 12.–14. kapitola). Mnoho křesťanů má dodnes představu, že správné křesťanství znamená žít ctnostně, hodně se modlit, nedělat moc hříchů, a tak si nakonec (snad) zasloužit nebe. To ale vůbec není křesťanství. Nový zákon nám říká, že si spásu NIKDO nemůže zasloužit sám. Že nám ji získal Ježíš svou smrtí a svým vzkříšením. Že my dar spásy pouze můžeme přijmout – vírou, lítostí nad hříchy, snahou o dobrý život. A že k tomu nutně potřebujeme pomoc Ducha Svatého. „Ti, kdo žijí z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však žijete z moci Božího Ducha,“ píše Pavel Římanům (Řím 8,8-9). Ve zkratce lze říci, že charismatická obnova nabízí člověku pomoc v těchto oblastech:
– ve vztahu k Božímu slovu,
– v otevřenosti vůči darům Ducha Svatého;
– ve vztahu ke společenství s ostatními křesťany;
– v ochotě svědčit o své víře druhým. Jinak řečeno, nejde vlastně o nic mimořádného; všechno jsou to hodnoty, které tvoří základ křesťanského života.
Charismatická obnova – správně pojatá – má vést k docela „normální“ obnově duchovního života každého člověka.
JAK PROBÍHÁ SEMINÁŘ CHARISMATICKÉ OBNOVY?
Vše výše řečené není samozřejmě vázáno na nějaké semináře či obnovy. Duch Svatý přece vane, kde chce. Přesto dlouholetá zkušenost potvrzuje, že je dobré vytvořit jakýsi rámec, který člověku pomůže více se otevřít působení Ducha. Seminář, kterým jsem prošel já, je z „dílny“ německého misionáře Ernsta Sieverse. Těchto seminářů se držíme i nadále.
Jde o deset setkání (zpravidla po týdnu), která mají tento program:
– společnou spontánní modlitbu;
– přednášku se svědectvími;
– setkání ve skupinách, kde se diskutuje nad rozjímaným Božím slovem;
– každodenní osobní rozjímání nad předloženým úryvkem z Písma (aspoň 15 minut);
– v rámci semináře je také nabídnuta individuální modlitba za vnitřní uzdravení, modlitba za dary Ducha Svatého a generální svátost smíření.
Velký důraz klademe na to, aby se vzniklá společenství nevydělovala z farnosti a aby se absolventi kurzu nezačali považovat za nějaké „lepší“ katolíky.
SEMINÁŘE V DOLNÍCH BOJANOVICÍCH A V OKOLÍ
V bojanovské farnosti jsme takových kurzů měli už devět, s průměrnou účastí kolem 40 účastníků (pokaždé se jedná o nové „absolventy“). Na základě těchto seminářů vzniklo ve farnosti více než dvacet společenství: manželská, mládežnická, „smíšená“. Při prvních kurzech s vedením pomáhali členové komunity Emanuel; od třetího semináře dále už pocházejí vedoucí z domácích řad. Výhodou je, že při kurzu hrají velkou roli laici. Naši vedoucí se spolu s lidmi modlí, vedou skupinky, předávají svá svědectví, někteří mají i přednášky. Z jejich řad také vzešla myšlenka, abychom se o toto bohatství dělili i s ostatními. A tak jsme začali kurzy obnovy pořádat i v jiných farnostech: v Otnicích, ve Slavkově u Brna, v Čejkovicích, v Ratíškovicích, v Uherském Brodě, dvakrát v Hodoníně a naposledy letos na jaře v Hluku. I na těchto místech vznikla nová společenství.
Velkou radost mi před časem udělal snad osmdesátiletý stařeček, který ke mně přišel a řekl mi: „Od kurzu obnovy čtu každý den Písmo svaté.“ Věřím, že seminář přinese dobré ovoce v životě každého účastníka. Pokud se někdo rozhodne pokračovat dál v rámci nějakého společenství, potom se přijaté ovoce nevytrácí, ale spíše rozhojňuje…
Zdroj: https://immaculata.minorite.cz/